27.12.2019
Poslední aktualizace
Optimalizováno pro
Internet Explorer 5.0
|
|
Po dohrání Krajského přeboru družstev mládeže Pardubického šachového svazu se na webových stránkách Poličky objevil článek Leoše Pavlíčka, jednoho z rodičů zúčastněných žáků. Jeho názory jsou natolik zajímavé, že by vůbec neškodilo, kdyby se s nimi seznámili i další šachisté (nejen rodiče šachového potěru).
|
Šachy jsou cesta
Zajímavý je celý článek, obzvláště pak jedna pasáž, kterou cituji:
...
Můj syn Lukáš začal tahat figurkami po šachovnici, když mu ještě nebylo pět let. Ve školce kam chodil, mi paní učitelka vysvětlila, že „tohle“ určitě nebude pro něj. Nevydržel u žádné hry déle než pár minut, o tom že by měl jít v šesti letech do školy, nechtěl nikdo ani slyšet. Co s tím, když ho šachy baví? Strávil jsem noci u internetu, hledal každou informaci, jak učit hrát děti (obzvlášť ty hyperaktivní) šachy. Po dvou letech se ukázalo, že šachy jsou cesta, dlouhá a trnitá, ale cesta . . . Dnes nosí ze školy dobré známky a ví, byť teprve v osmi letech, že samo nic nepůjde – naučil se učit. I kdyby v budoucnu šachy nehrál, doufám, že si vše, co se díky šachům naučil, bude pamatovat celý život.
...
Všem zájemcům však doporučuji přečíst si celý článek na webu Poličky.
|
|
|
 |
|
|
|
Jakékoliv připomínky posílejte na adresu webmastera. |
|
|
